Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mistrovství republiky Žamberk

13. 9. 2009

Po dvou letech jsme se vrátili na místo činu. Vyrazila jsem již v pátek odpoledne a díky super pátečnímu provozu jsem byla za šílené tři hodiny v Žamberku. Ubytovala jsem se opět v příjemném penzionku Hana. Novinkou byla technická vymoženost zvaná dotyková lampička. Výborná věc pro světloplaché jedince, kteří v noci neustále šátrají na nočním stolku pro kapesník, jelenní lůj a pití. Ráno jsme se krásně vyspinkali a hurá na plac. Počasí naštěstí bylo celý víkend milostivé, chvílema se objevilo i sluníčko. Tímto děkuji za azyl Dagoušovcům, kteří nás ubytovali ve svém luxusním stanu. A hurá na běhání. Začínalo se zapeklitým agility družstev. Trať byla náročná, ovšem né nezaběhnutelná. A jak to tak bývá, Carrerka se diskla na primitivní věci, při obtáčení kolem bočnice jí skočila zpátky, pak dala pekelný náběh do slalomu, o kterém jsem si celé leta myslela, že neumí. Tak družstva se nám nepovedla, ale v jednotlivcích se stal zázrak a Carrerce nespadla jediná tyčka. Škoda, že jsem za slalomem dělala máňu a poněkud zapomněla, co jsem chtěla dělat, navíc hodně točení, tož naše mega oblouky, ale nakonec čas nebyl tak příšerný. A již se pomalu dočkal king na svůj jediný běh, jumping veteránů, trať jednoduchá pro radost a tak jsme si to užili. A poslední běh, CACIAg, stavěný pozvaným norským rozhodčím... no moc jsem jeho angažmá nepochopila, nápaditost všech jeho parkurů spočívala v nekonečném opakování prvků: mezi, mezi, okolo, okolo, mezi a furt dokola. A to ještě tohle agility nebylo to nejhorší, vrchol měl přijít až druhý den. Poněkud mě rozladilo, že jsem Carrerku provedla stylem obedience celým parkurem a tři překážky před cílem už to nezvládla a utrhla se na už jednoduchém točení. No nevadí, tyčky stále držely. Hurá tedy na vyhlášení, pak mńam večeře a hurá do hajan.

Druhý den jsme běželi hned po ráno jumping družstev. Pan rozhodčí postavil nejhnusnější parkur, co jsem viděla, a jak pronesla madam Hodková, jestli toto je směr agility, je na čase si vybrat nový sport. Poprvé v životě jsem byla již před během rozhodlá, že poběžím svojí vlastní trasu, abych Kari trošku vzpamatovala ze včerejšího točení. K čemu jsou parkury, kdy se polovina lidí diskne, že trať zapomene, mi opravdu uniká. Pak nastalo celodenní čekání na náš poslední finální běh. Odpoledne se dočkal agility i Baldric. Při prohlídce jsme tak postupně chodili za rozhodčím, že zapomněl snížit áčko... dostalo se nám odpovědi, že se áčko snižovat nebude, řád neřád, že bude vysoko a hotovo...To je věc, která mě jednak rozčílila a to nejen kvůli tomu, že vím, že Baldric už normální áčko není schopný zvládnout, aniž by udělal mega jump z vrchu, což je v jeho věku jistě super, ale i kvůli tomu, že to prostě nechápu, co z toho pan rozhodčí asi měl honit veterány přes normální áčko. No, ale Baldric si běhání užil, je to sranda, když má zase svojí bývalou rychlost na nižších skočkách. A již finále, které stavil můj oblibený rozhodčí ze severu. Asi mu již došlo, že by bylo trapné, kdyby se Mistrem republiky nikdo nestal a postavil trať pouze s prvky mezi mezi a žádné okolo. Carrerka už byla unavená a tak nejen že se diskla po třetí překážce, kdy se mi stočila na druhou stranu, ale už padaly i tyčky. A tak hurá dom a běhavému agility 3x zdar!

A výsledky:

Sobota:

Baldric: - Jumping veteránů: 1. místo

Carrera: Agility družstev - DIS, Jumping jednotlivců: 2. místo, CACIAg:  DIS

Neděle:

Baldric: - Agility veteránů: 3. místo - celkově: 2. místo

Carrera: Jumping družstev, Agility jednotlivců: DIS

Videa:

Carrera: www.youtube.com/watch

Baldric: www.youtube.com/watch

A spešl bonus: www.youtube.com/watch