Hloubětínský drak 2008
Tak tyhle závody bych označila asi jediným slovem - nekonečné... bylo známo, že z hloubětínských závodů, páč se běží pouze dva běhy, je člověk brzo doma. Ovšem pořadatelé se rozhodli využít maximální počet závodníků, takže při vyhlašování se opět poněkud šeřilo...
A běhání... no, náš mladý nadějný rozhodčí postavil krásnou trojku a dal pro nás velmi luxusní čas.. jenže pak se to poněkud pokazilo, místní houpačka nějak nedokázala odolávat větru a byla vyměněna za dvojskok. To se nám s Kari stalo osudným, páč jsem srab a zatáčecí povel sem si netroufla dát nad dvojskokem, ovšem když dopadla na zem, byla zhruba asi jen dva metry od áčka, které se nešlo, sice zareagovala hezky, ale již ho použila jako U-rampu k odrazu:) No tak tedy písk, ale žádná tyčka dole a hezké zony.
A hurá vydýchat se a rychle s Baldricem... opět mě překvapil..vím, že miluje kladinu, ale že mi na ní zdrhne z místa, které bylo od ní pekelně daleko a já mu tak hezky ukazuju slalom... to sem fakt nečekala. Takže zkoušky zase jako nic... x hodinové čekání na jumping, kterým jsem si chtěla poopravit náladu. Byl krásný, běhavý, roztahaný... a tak jsem se těšila:) Carrera nejdřív nezvládla náběh do slalomu.. který jako by měla umět a pak mi vyběhla nějaká zmatená z látkového tunelu a odmítla skočku za ním.. takže jsem jí zalehla, uklidnila a pak jsme si to doběhly, dodatečně jsem se dozvěděla, že při vběhnutí do látkáče se ozvala pekelná rána, takže se mána praštila do hlavy a proto byla zmatená, no tak hlavně když si nezlomí nohu, v hlavě stejně nic nemá:)
A pak konečně nastalo to zpravení nálady, Baldric běžel zas svůj pekelný běh, postupovkou 4,46 a vyhrál jumping mezi trojkovými psi, celkově ze všech small byl šestý a to doběhlo 19 psů čistě.
Již šílená hlady jsem tedy nasedla do auta a začla trošku přemýšlet, jestli nám to stojí za to, ale asi určitě:)
Foto: Tomáš Seemann