Jdi na obsah Jdi na menu
 


O Puchar Karkonoszy - Stáje Gostar

19. 11. 2007

O závodech kousek za hranicema v Jelení Hoře jsem se dozvěděla čirou náhodou. Oficiální polský agility kalendář neexistuje, propozice se dostaly do Čech spíš náhodnými cestami:) Ale nevadí, Alice od Touche vypadala celkem odhodlaně a když jsem se dozvěděla, že se závody konají v hale a navíc na písku, okamžitě jsem poslala přihlášku.
Původně jsme plánovaly vyrazit v sobotu brzo ráno, ovšem sněhová nadílka tři dny předtím změnila naše plány. A tak jsme se v pátek naložily a vyrazily směr Smržovka. Naštěstí jsem vzala jen Kari, páč mega belgičák Touch zabral celý kufr a Kari musela ject vepředu. Máňa nás neomylně navedla k penzionu. Nechápu jak místní v zimě venčí, všude stěna sněhu, jen protáhlá silnice. Naštěstí Kari umí očůrávat rohy:)
Na radu pana místního, že na hranice to trvá hodinu jsme chytře vstaly po páté a brzo vyrazily. Místo v osm, jsme tedy do Jelení hory dorazily po sedmé hodině. Areál Gostar nešel minout:) Příštích pár hodin jsme jen zíraly:)

Obrazek















Ano, skutečně v takovém areálu se konaly závody. Hala v rozměrech menší továrny byla zcela nová, uvnitř píseček, který byl sice jemňoučký, ale vůbec neprášil ani se nebořil. Po straně byla prosklená restaurace s krbem, výhledem do haly, příjemnou obsluhou, čajem, kávou a sušenkama zdarma, přístup psům samozřejmě povolen. Pořadatelé sice měli na vše dost času, ale vzhledem k malému počtu závodníků to nevadilo.A pak to začlo, Zdeněk Spolek stavil fantastické parkury, vzhledem k prakticky neomezenému prostoru, to bylo přesně pro Carreru:)
Jumping se nám vyvedl, následoval běh agility. Carrera se diskla přesně v místě, které poslední měsíce neustále trénujeme a na tréninku zvládá bravurně, tedy 2 překážky rovně:) Poté zkoušky, tam jsem sice trošku zapomněla trať, ale mám radost, že i s Kari zvládám improvizovat. V sobotu byl ještě čtvrtý neoficiální běh, který jsme proběhly krásně čistě a opět disk na poslední překážce, neboť byly dvě překážky za sebou rovně:) Ale největší radost jsem měla z toho, že neshazuje, na písku se běhalo opravdu fantasticky, hodně rychle. Naše postupová rychlost v jumpingu dosáhla na 5,89 m/s.
Vyhlášení se nekonalo a tak jsme se přesunuli do restaurace.
Obrazek















Překlad jídelního lístku byl poněkud náročný, zvlášt já bych si nerada objednala něco co nejím že. Ale dobře to dopadlo. Poté nás čekal přesun do nedalekého penzionu. Tam nás čekal daší šok. Dvě místnosti, opět kachlová kamna, všude koberečky a ozdůbky, krásné akvárko, no ale psi nebyli naštěstí tak špinavý, tak to interiér přežil.
Druhý den jsme si přispaly a vyrazily opět do haly. Začínalo se zkouškama, kde Kari sice nereagovala tak jak bych si představovala, ale i tak se nám povedl čistý běh. V agility běhu nás potkalo malé nedorozumění a jedna tyčka šla dolu. V posledním běhu, jumpingu už byla cítit trošku únava, takže Carrera minula tunel, který byl hned třetí překážkou a diskvalifikace tedy následovala vzápětí. Jak už to bývá zbytek a ty nejtěžší úseky tratě jsme proběhly čistě:)
Následovalo vyhlášení. Bylo poněkud zábavné, co se vyhlašovalo, jsme vůbec nechápali, zvlášť Pavel Košek a jeho pechowec byl zajímavý:) Česká výprava byla na bedně prakticky neustále při vyhlašování large. Nás se týkaly jen zkoušky, protože se vyhlašovaly pouze součty a to se nám tentokrát nedařilo vše doběhnout.
A tedy naše výsledky:

Sobota:
Jumping: 1. místo
LA2: 1. místo
Agility:DIS

Neděle:
LA2: 1. místo
Agility: 6. místo
Jumping: DIS

A na závěr česká výprava a vzácné foto Dita a její oblíbené plemeno:)
(za foto děkujeme Pavlovi Koškovi)

Obrazek













Obrazek