Lednové jaro
Úspěšně jsme přivítali nový rok. Vzhledem ke skutečnosti, že nerada cestuji autem v závějích, přihlásila jsem v lednu pouze jedny jediné závody a to Louny, s tím že se jede pouze po pěkné silnici a nějak se tam dostanu:)
První víkend v lednu ovšem bylo příjemné slunečné počasí, teplota se pohybovala mezi 10 až 15 stupni a datum v kalendáři jsem si vybavila jen proto, že ještě v osm byla téměř tma. Máňa mě neomylně navedla k cíli (jak rychle si člověk zvykne) a pohodlně jsem zaparkovala přímo u haly. Hala měla hlediště, sedačky, toalety a (no samozřejmě) občerstvení. Tedy vše potřebné k hladkému průběhu akce. Pražskou větev tentokrát hájila pouze jedna blondýna Madla, ale aspoň byly brunety v převaze. Překážky na trati sumíroval náš oblíbený strýček pan Grygar, jehož tratě se dají označit asi pouze jedním slovem - "běhavé". Zcela takticky jsem se zapovídala s tetou Jitkou a nechala si radit:) Což o to, rady byly určitě dobré, ale to mé provedení:) Výsledkem trošku jiného stylu vedení byla sice absence čistého běhu během víkendu, ovšem Baldric pekelně zrychlil, čehož si povšiml i sám velký strýček a z naší konverzace jsem vyrozumněla, že jeho slova byla asi jako pochvala:)
A hned další víkend, abychom nevyšli ze cviku, jsme se zúčastnili jen malých klubových sranda závodů v Písnici. Přihlásila jsem i Carrerku, tedy náš první společný běh v životě:) První kolo byl klasický parkur, zvláště jsem ocenila 2x zařazení kladiny. Baldric nezklamal a bez tréninku a po delší době opět na trávě se vesele rozběhl vpřed. Kolik jsme měli chyb jsem ani nepočítala, snažila jsem se chytit dech. Ovšem v druhém běhu - zuřivá smršť pěti tunelů občas přerušená překážkou mi udělal radost, předběhl osm soupeřů (border teriéři a šeltičky) a doběhl druhý. Carrerka neviděla překážky dva měsíce a nikdy jsme spolu neběžely:) Ale trať jsme ukočírovaly a i s dvouma chybička jsme vyhrály, druhý běh taktéž. Děkujeme tímto tetě Martině za skvělý zážitek a konečně hodnotné ceny (miluju čokoládu). Tak tedy, agility zdar!
Foto: Kolega ZK